Kolega bloger Dušan Ferko se vyjádřil, že ho těší, že odešli dva blogeři. V případě Martiny Patrochové doufám, že za lepším. A stejně tak by za lepším mohli odejít Romové z České země.
V průběhu druhé světové války a po ní utekla spousta Židů do Izraele. Za komárů odešla spousta lidí ze sovětského bloku do Německa, USA nebo Austrálie. Sic většinou s prázdnou, přesto našli uplatnění, někdy i blahobyt. Opustili země, které je utlačovaly. A tak se nakonec z jejich nadání těšili jiní.
Dnes jsou v nezáviděníhodné situaci Romové. Jsou diskriminováni a často i nesnášeni. A jakkoli se snaží o vzájemné porozumění, žádné výrazné zlepšení se v tomto neděje a asi ani dít nebude. Stačí tedy sbalit kufry a vyrazit. Ale ouha, kam? Dříve byly zajímavé země Velká Británie a Kanada, spousta Romů tam odletěla.
Jak je možné, že si těchto jistě nadaných a pracovitých lidí nevážili a spoustu jich poslali zpátky? V podstatě se ukázalo, že přestože jsou Romové skutečně diskriminováni, někteří z nich jsou prachsprostí parazité. A od těch nám žel Kanada nepomohla, místo toho v podstatě vzkázala, „My vaše Romy také nechceme.” A díky politické korektnosti nás proti sobě poštvali o to víc, že se vízová povinnost musela vztahovat na celý stát, nikoli jedno částečně problémové etnikum.
Stejně tak nepomáhá znemožnění otevřené diskuse na téma jakékoli Romské problematiky. Média v tom jen napodobují politiku státu, kdo ji ale diktuje politikům žel netuším. Znáte vůbec lepší způsob, jak lidi poštvat proti sobě? Když ucpete tlakáč a necháte ho na hořáku, chvíli je ticho a pak se ozve rana jaxvině a uletí víko. I proto jsem nakonec po váhání ponechal povolenou diskusi pod článkem, tak prosím slušně. Proč vlastně slušně?
Protože pracovitých Romů si nesmírně vážím. Zčásti je mi jich líto a zčásti je obdivuji. Dokázali se přenést přes klacky, pod nohy jim házené jak většinovou společností, tak i parazitickými soukmenovci. Jsou opravdu diskriminováni, přesto si slovo „diskriminace” neberou do úst zdaleka tak často jako vysoce cenění odborníci na pobírání sociálních dávek. Přeji jim proto hodně zdaru, ať už v tomto státě, nebo možná někde, kde se pracovitým lidem na barvu pleti nedívají.
