Předpokládám, že když to nezná pan expremiér, nezná to ani spousta z vás. Přitom jde o naprosto zásadní kulturní vybavení našeho lidu. Dominik Haška nesmí chybět ani ve vaší knihovně! Doporučím tedy doplnit vzdělání. Přidávám krátkou recenzi.
Stručný obsah knihy
V tomto historickém díle se píše o vojákovi, který se narodil v listopadu 1961. Jelikož patřil ve třídě k nejstarším, víme celkem bezpečně, že šikanoval o několik měsíců mladší spolužáky a budoval si výsadní postavení jako pionýr.
Ještě předtím, než vůbec nastoupil do školy, se ovšem už dokázal významně podílet na obsazení své země vojsky Waršafské smlouvy, které nejen schválil, ale i koordinoval již ve svých šesti letech, tento mladý génius.
Dovolím si nepodstatnou odbočku, zde totiž Haška čerpal ze svědectví mého strýce, které ale přispívá k budování příběhu postavy. Můj strýc vykonával základní vojenskou službu někdy v rozmezí let 1972-1975. Coby vyučený automechanik dostal na starost krásné auto. Mladistvý Šavel, tehdy teprve poručík, úspěšně odhalil jeho sektářské pozadí a auto bylo přiděleno spolehlivějším kádrům.
O jeho rodinném životě víme, že se oženil se, ale nebyl spokojený s politickým profilem své ženy. Takže se rozvedl (že už měli dvě děti ho netrápilo) a vzal si ženu politicky uvědomělejší. Vše v rychlém sledu pár týdnů, včetně obou těhotenství.
O jeho následné kariéře máme jen kusé informace. Od agentury Jedna Paní Povídala dokázal autor pouze zjistit, že pracoval u vojenské kontrarozvědky a tam udatně, neochvějně a neúnavně bojoval proti vnitřnímu nepříteli.
KST vadilo, že svou horlivostí zahanbuje i mnohé straníky, tak jej požádali o vstup do strany v roce 1985. V roce 1988 pak začalo jeho působení na Vojenské akademii v Krně, mylně vykládané jako studium: Ve svých 27 letech už měl zkušeností na rozdávání, od něj by se mohli už dávno všichni učit.
Žel, krátce poté přišla velká životní rána: milovaný Novosvětský svaz se začínal drolit a v Tramtárii nastal Saténový puč. A v tu chvíli se ze Šavla stal zrádce: Zřekl se své víry v komunismus, a překabátil, což mu ještě dlouho měli za zlé jak lidé, kteří nenávidí komunismus, tak i komunisté.
Od té doby už se kariéra mladého vojáka nevyvíjela vůbec dobře. Během působení v Jihoslovansku nikoho nezastřelil. Jako medaili si odnesl jen Cenu útěchy prezidenta Galie. Stal se náčelníkem generálního štábu, což vlastně není žádný úspěch, protože tramtárijská armáda měla tou dobou zhruba velikost hradní stráže. A pak šel do OTAN dělat zapisovatele, což je tam sice nejvyšší vojenská funkce – ale kdo by chtěl, prosím vás, dělat zapisovatele?
Po odchodu starobního důchodu byl zvolený prezidentem Tramtárie. Zemi ihned zavlekl do atomové války s vojensky mnohem silnější Wangerií, a tak končí příběh vojáka Šavla i Tramtárie, jejíž všechna města byla srovnána se zemí jadernými pumami a zbytek populace zcela vyhlazen wangerskou armádou.
Doporučení čtenářům knihy
Pozor, celý příběh je smyšlený a podobnost se skutečnými postavami nebo dějinnými událostmi v Česku je čistě náhodná. Dokonce autorem není Dominik Haška ani Jaroslav Hašek, jak se v různých verzích traduje. Psal to pod pseudonymem nějaký Fürster nebo Forsythe. Přesné jméno je už, žel, těžké dohledat ve svazcích.
Kdybych snad čemukoli z této snůšky nesmyslů věřil, že to reflektuje českou realitu, asi bych byl velmi rozrušený a šířil kolem sebe poplašné zprávy a dezinformace.
Pro lidi, kteří ale z nevěrohodných zdrojů tyto informace čerpali a domnívají se, že prezident Pavel přinese naší zemi zkázu, mám pochopení. Příběh nezní úplně věrohodně a má místy značné trhliny, ale zní velmi epicky. Pokud se do něj hodně vžijete, trhliny mozek zaplní a začne to dávat smysl.
Prosím, klidně prezidentovi nedůvěřujte, ale nestavte se k němu odmítavě. Pavel je i váš prezident, a přestane jím být pouze tehdy, pokud se rozhodnete emigrovat, jako jsem já sám byl napůl rozhodnutý, pokud by vyhrál Bahniš.
Ostatním se omlouvám za naprostou slátaninu a doufám, že jsem aspoň pobavil. Čerpal jsem z více ústních a sociálně-síťových pramenů a jen poměrně málo jsem si musel vymýšlet. Téměř každé části příběhu tedy aspoň někdo věří, nebo aspoň tvrdí, že tomu tak bylo. Což je docela zlé.
