Zatímco o transatlantickém obchodu s otroky jste jistě slyšeli (a jeho živoucím důkazem jsou miliony černochů v Severní i Jižní Americe), diaspora, o které píšu dnes, je méně známá.
Západní akademici se snaží co nejvíce učenými výrazy popsat dopady evropského kolonialismu na svět a v hávu vědy hanit civilizaci, ze které vzešli. Že za všechno může zlý bílý muž, se stává vědeckým faktem. Pokud si ale myslíte, že obchod s otroky a jejich námořní přeprava přes oceán je jedna z vůbec nejhorších věcí, co se kdy staly, tento článek čtěte raději na lačno.
Podle hned několika západních akademiků dějiny kolonialismu opravdu začínají teprve rokem 1492. Ve stručnosti: Tehdy Kryštof Kolumbus vyplul do Indie a místo toho objevil Ameriku. A Španělsko dokončilo reconquistu a tím se naučilo, jak považovat ostatní za podlidi. Není to ale poněkud europocentrické uvažování od lidí, kteří podle svých slov usilují o opak?
Kolonialismus tou dobou nebyl nic nového. A nepletu si ho s imperialismem. Říše, ať už starověké, středověké nebo novověké, dobývají, aby získaly území. Kolonialismus dobývá či ovládá, aby obchodně vykořisťoval. Nevím, zda jej vynalezli Arabové (ostatně, arabské číslice převzali z Indie), ale rozhodně s ním přišli dříve, než „my“.
Když se začal rozmáhat Islám, tedy podle dějinných záznamů někdy ve druhé polovině sedmého století, jednou z nedílných součástí počínání jeho následovníků bylo obchodování s otroky. A s rozpínáním muslimského světa jeho poptávka po otrocích nadále rostla.
Územní zisky zpomalily a příliv válečných zajatců s nimi. Arabové, navyklí na otrockou pracovní sílu, začali hledat jiné zdroje otroků. Berberští piráti plenili severní pobřeží Středozemního moře. Arabští obchodníci kupovali otroky, velkým dodavatelem byla i Evropa, která dodávala převážně slovanské otroky. A dalším zdrojem otroků byla – Afrika.
Přes Saharu bylo přepraveno asi sedm milionů černochů, za více než tisíc let. Transatlantický obchod s otroky přeplavil za několik století přibližně jedenáct milionů, přičemž ještě další asi milion a půl nepřežil plavbu. Kolik životů si ale zhruba vyžádal obchod transsaharský?
Za prvé, otroci mužského pohlaví byli obvykle kastrováni, včetně odebrání penisu. S trochou štěstí tedy rovnou vykrváceli a jejich trápení bylo u konce. Nebo zemřeli během pár dní na infekci, což bude asi méně příjemná smrt. Na zhruba dvě pětiny, které přežily, ještě čekalo druhé síto.
Vyprahlá Sahara pro člověka navyklého na vlhké tropické podnebí není zrovna procházka růžovým sadem. Kolik otroků zůstalo na pospas živlům někde v písčitých dunách nebo kamenité poušti, když už prostě nebyli schopni jít dál?
Tohle je ta méně známá Africká diaspora. Mohla být snad i početnější, než ta pozdější, ale nezanechala po sobě žádné potomky. Dá se to bez přehánění nazvat genocidou.
Bílí Američané činí pokání a omluvně líbají černochům boty jako omluvu za křivdy minulé: A co dělají Arabové? Tam, kde to jde, obchodují s otroky i nadále: Cesta do Evropy přes Severní Afriku má své strasti.
A také využívají euroamerického sebemrskačství a prohlašují sami sebe za oběti evropského kolonialismu, aniž by se komukoli omluvili za kolonialismus vlastní (na který asi mají svaté právo dané Alláhem). A Židy označují za kolonizátory Palestiny. Tak mi promiňte trochu hebrejštiny: Toto není prachobyčejná drzost, ba ani nehoráznost. To je přímo chucpe.
